Týn nad Bečvou - Informace pro turisty

Informace pro turisty

Ubytování :

Penzion pí. Vymětalová

2 - dvoulůžkové pokoje, televize, vlastní koupelna, parkoviště -

 telefon: 581 797 101; mobil: 777 227 295

Stravování:

• Restaurace Pod Lípou
• Potraviny a pohostinsví P. Vymětalová
• Potraviny Jednota
• Restaurace Pod Hradem - telefon: 581 797 154, mobil: 603 216 161

Hrad Helfštýn:

Pět kilometrů od Lipníka nad Bečvou vévodí údolí Moravské brány zřícenina Helfštýna. Hrad vznikl koncem třináctého století na místě slovanského hradiska a byl postupně rozšiřován a později úmyslně pobořen, aby se nestal útočištěm lupičů. V osmnáctém století se začal opravovat. S hradem je dnes neodmyslitelně svázáno mezinárodní setkání uměleckých kovářů Hefaiston.
Hrad se jmenuje podle svého zakladatele loupeživého rytíře Helfrida z Linavy. Ten se zmocnil za bezvládí po smrti Přemysla Otakara II. v roce 1278 majetku pánů z Drahotuš a postavil na nejvyšší části hřebene nad Bečvou malý hrad. Loupežení netrvalo dlouho. Král Václav II. roku 1287 hrad po osmi dnech dobyl a loupežniky popravil a poté hrad daroval Vokovi z Kravař, neohlížeje se na právo pánů z Drahotuš.
Kolem roku 1320 se stal pánem Helfštýna Vok z Kravař. Hrad byl tehdy centrem rozsáhlého panství, k němuž patřilo i město Lipník. Za Kravařů prodělal hrad velké stavební úpravy. Ty začaly už v první polovině čtrnáctého století přestavbou na gotickou pevnost. Na přelomu čtrnáctého a patnáctého století se vylepšilo za Lacka z Kravař opevnění. Od roku 1434 hrad patřil Janu z Menspecku, vzdálenému příbuznému Kravařů. Skutečná vlastnická práva pánů z Kravař zůstávala v platnosti, a proto jim byl Helfštýn roku 1440 vrácen. Posledním z Kravařů na Helfštýně se stal syn Petra z Kravař - Jiří z Kravař. Ten roku 1447 prodal Helfštýn, Lipník, 27 vesnic a 4 díly dalších vsí Vokovi ze Sovince.
Vok ze Sovince roku 1467 prodal hrad a panství Albrechtovi, Zdeňkovi a Janovi Kostkovi z Postupic a Jiříkovi z Landštejna. Kostkové se za husitské revoluce a v poděbradské epoše vyšvihli majetkem a politickým vlivem mezi nejvýznamnější šlechtické rodiny. Roku 1467 stáli na straně krále Jiřího a uherský král Matyáš se pokusil roku 1468 za tažení na Moravu dobýt Helfštýn jako opěrný bod poděbradské strany. Při obléhání byl hrad poškozen, nedochovala se však žádná zmínka o tom, že se Uhrům podařilo Helfštýn obsadit. Zdeněk Kostka padl roku 1468 a Albrecht Kostka začal kolísat ve věrnosti králi Jiřímu, až roku 1470 přešel na stranu Matyášovu a stal se důvěrníkem uherského krále.V té době už vlastnil Helfštýn sám, a vzhledem k tomu, že získal i panství přerovské a hranické, pomýšlel na vybudování většího komplexu statků na Moravě pod Matyášovou ochranou. Tento záměr se neuskutečnil a politické vztahy k uherskému královskému dvoru nakonec přinutily Albrechta Kostku prodat své statky v Pobečví Vilémovi z Pernštejna.
Pro Helfštýn nastala epocha další přestavby. Hrad byl rozšířen o důkladně opevněné, rozsáhlé hospodářské předhradí a dále o předhradí, které vytvářelo novou předsunutou obranu celého rozšířeného objektu. Současně bylo opevnění zdokonalováno baštami, novým systémem věží a bran. Půdorys hradu dostal protáhlý tvar a v jeho vnější podobě výrazné překrýval dokonalý opevňovací systém všechny ostatní architektonické články. Stavělo se však ještě na začátku šestnáctého století se zřetelem k vojenskému účelu. Především bylo nutné rozšířit hradní areál a předhradí, aby v něm bylo možno umístit hospodářské objekty i získat prostor pro shro¬máždění vojska, ale také uzpůsobit opevnění tak, aby odolalo dělostřelectvu.
Za Viléma z Pernštejna se stalo helfštýnské panství součástí největšího šlechtického majetku na Moravě a v Čechách. Pernštejnové neměli válečnické ambice a starali se o svá panství především z ekonomického hlediska, avšak po roce 1526, kdy Turci poprvé zaplavili Uhry a hrozili i vpády na Moravu, se Helfštýnu znovu začal přičítat velký vojenský význam a na hradě byly shromážděny zásoby zbraní k jeho obraně.
Jan z Pernštejna se potýkal s vážnými hospodářskými obtížemi a po jeho smrti roku 1548 se už rozklad rodového majetku, vyvolaný především přepínáním úvěru, nedal zastavit. Pernštejnové museli své statky rozprodávat a jednou z prvních obětí počínajícího bankrotu se stalo Helfštýnské panství, které roku 1554 koupil Půta z Ludanic. Po jeho smrti se roku 1560 ujal hradu jeho syn Václav z Ludanic, někdejší moravský zemský hejtman. Éra Ludaniců na Helfštýně však trvala jen krátce, protože Václav z Ludanic zemřel ve Vídni roku 1571 a dědičkou celého majetku se stala jeho pětiletá dcera Kateřina z Ludanic. Správy statků se ujal tehdejší moravský zemský hejtman Zachariáš z Hradce jako poručník. Tento muž se projevil jako chamtivý podvodník a obohatil se na Kateřinině dědictví tak, že nemohl zabránit skandálu a soudnímu vyšetřování. Kateřina z Ludanic byla přesto považována za bohatou dědičku, a proto byla roku 1580 provdána ve věku čtrnácti let za Petra Voka z Rožmberka. Helfštýn se stal znovu součástí velké rodové enklávy, tentokrát rožmberské. Ležel však daleko od hlavního jádra rožmberských statků v jižních Čechách a Petr Vok měl značné potíže s jeho správou a s dohledem na špatné úředníky. Po špatných zkušenostech s nesnadným hospodařením se rozhodl Helfštýn prodat. Panství s hradem koupil roku 1592 Hynek Bruntálský z Vrbna.
Hynkovi Bruntálskému a jeho synům na Helfštýně záleželo, a proto přistoupili k jeho přestavbě a ke stavbě zámku v Lipníku. Vnitřní jádro hradu přebudovali v renesanční sídlo. Hradní palác byl zbořen, stejně tak i část původního gotického opevnění a vybudován byl v letech 1597 až 1605 velkolepý renesanční palác, kontrastující s rozsáhlým systémem pozdně gotického opevnění, který jej obklopoval.
Posledním majitelem hradu a panství z rodu Bruntálských z Vrbna byl Jiří z Vrbna. Jako evangelík se roku 1619 zapojil na Moravě aktivně do stavovského povstání a po Bílé hoře byl v roce 1621 zatčen a ve vězení rok nato zemřel. Helfštýnský statek si obratem vyprosil od císaře Ferdinanda II. jako konfiskát kardinál František z Dietrichštejna.
V době povstání střežila Helfštýn vojenská posádka, ale válečné události se hradu vyhnuly. V říjnu 1621 za vpádu Jana Jiřího Krnovského na Moravu se před Helfštýnem a Lipníkem objevili vzbouření Valaši v čele s Janem Adamem z Víckova a císařská posádka jim vydala hrad bez boje. Valaši na Helfštýně hospodařili až do ledna 1622 a vyplenili jej. Po jejich odchodu byl hrad odevzdán v červnu 1622 novému majiteli, Dietrichštejnovi. Když na podzim 1626 přitáhl na Moravu s dánským vojskem generál Mansfeld, vypuklo na helfštýnském panství povstání proti vrchnosti. Mansfeld hrad nedobyl a když pominulo nebezpečí, přesunul Dietrichštejn správní aparát panství z Helfštýna do Lipníka a brzy poté se začalo Helfštýnské panství nazývat lipenským.
Císařská posádka na Helfštýně zůstala až do konce třicetileté války. Hrad se nepodařilo Švédům dobýt v roce 1643 ani v roce 1645. Pozdně gotická pevnost se ukázala nedobytnou. Roku 1656 bylo přikročeno k rozsáhlým demoličním pracím, které sice opevnění hradu příliš ne¬poškodily, ale zbavily jej rázu panského sídla.
Za turecké ofenzívy roku 1663 a za Tökölyho povstání v Uhrách roku 1680 dostal hrad znovu císařskou posádku a opevnění bylo provizorně opraveno. O úpravách hradu se uvažovalo ještě za pruských válek v polovině osmnáctého století, ale po sedmileté válce se přestalo s Helfštýnem v systému obrany počítat a hrad pustnul. Zkázu urychlili ve druhé polovině osmnáctého století Dietrichštejnové demoličními pracemi. Roku 1817 byla dělostřeleckou palbou poničena část vnitřního hradu.
Helfštýn byl v devatenáctém století hojně navštěvován a už tehdy byly snahy o jeho zpřístupnění. S rekonstrukčními pracemi na hradě se začalo až roku 1911. Po druhé světové válce, v roce 1952, byl Helfštýn zařazen do kategorie státních hradů a přešel do správy ministerstva školství a až do roku 1960 spadal pod Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci. Od roku 1960 až doposud je ve správě Muzea Komenského v Přerově.
Průlom v obnově hradu nastal v sedmdesátých letech dvacátého století, kdy se jeho správci stali manželé Bubeníčkovi. Prvním jejich počinem, který zvýšil návštěvnost, bylo umístění divokých prasat do hradního příkopu a stáda kamerunských koz a ovcí v předhradí. V roce 1974 tak už navštívilo Helfštýn 14 tisíc lidí. Od roku 1979 se v obnově hradu začala angažovat Marcela Kleckerová. Hrad ožil rytířskými souboji, dobýváním, Hefaistonem a dalšími akcemi a tak v roce 1984 přišlo do romantického areálu Helfštýna už 47 tisíc návštěvníků. V devadesátých letech pokračovala rekonstrukce hradu a návštěvnický rekord tak byl zaznamenán v roce 1996, kdy na hrad přišlo 104 tisíc lidí. V současné době je hrad přirozeným kulturním centrem regionu, kde stále probíhají rekonstrukční práce.

zpět na Průvodce obcí